Zveme na výstavu sochaře Čestmíra Sušky, kterou zahájí vernisáží v pondělí 14. května v 17:30 hodin v sokolovském kláštěře na Starém náměstí. Představení autora najdete především na jeho stránkách www.suska.cz. Můžete si také níže přečíst jeho zamyšlení k tématu výstavy.
Posvěcení prostor aneb Král vysílá své vojsko
Ještě nikdy jsem neměl samostatnou výstavu v kostele, proto jsem rád přijal nabídku vystavit svoje práce v klášterním kostele Sv. Antonína Paduánského v Sokolově. Rozhodl jsem se napsat několik vzpomínek, jež mne v této souvislosti napadají.
Poprvé jsem se s kostelem setkal v Praze – Vysočanech, kde jsme s rodiči bydleli během mého dětství. V celé čtvrti byly většinou jenom továrny a pouze jeden kostel, který byl však skryt očím kolemjdoucích, neboť byl postaven uvnitř bloku obytných budov. Pouze nápis : Svatyně Krista Krále, který byl umístěn nad vchodem domu vedle řeznictví, hlásal, že je uvnitř modlitebna. Vždy v neděli do něj chodila sestra mé babičky Julie se strýčkem Holáněm, ostatní členové naší rodiny byli nevěřící. Později jsem měl možnost tuto modlitebnu denně vídat z oken mého ateliéru, který byl ve dvoře stejného bloku budov. Ještě později jsem bydlel v Jilské ulici na Starém městě, v domě U bílé svíce a přímo před okny bytu se tyčila zadní stěna gotického chrámu Sv.Jiljí. Pravidelně mne probouzelo burácení varhan, znějící skrze zeď chrámu. Někdy jsem tam ze zvědavosti zašel, ale nic víc. Další, tentokrát negativní, zkušenost jsem zažil v Karlových Varech v osmdesátých letech minulého století, když jsem na toulkách uličkami města objevil restauraci v prostorách bývalého kostela. Z pohledu na hosty, ládujícími se řízkem s hranolkama, se mi udělalo fyzicky nevolno. To už jsem znal Arjanu, moji pozdější manželku. V roce 1993 se nám narodil třetí syn Ondřej a Arjana se stala křesťankou. Já toho nebyl schopen, i když z dnešního pohledu vidím, že Bůh usilovně tloukl na dveře mého srdce. V té době jsem odjel do Plasů, kde jsem v bývalém cisterciáckém klášteře vytvářel sochu nazvanou „Kříž mezi“. Kříž jsem vytvořil z dvou tun hlíny, které se nejprve musely vynosit po schodech do horního patra kláštera. Tam, v tichu přerušovaném jen odbíjením hodin, jsem stavěl kříž z hliněných segmentů a přemýšlel, co je to křesťanství a proč moje žena mohla uvěřit a já ne. Proto kříž nestojí ani neleží, ale je v šikmé poloze. Někde mezi. Trvalo mi to dalších 13 let, než jsme se konečně mohli se ženou společně pomodlit. Během té doby jsem vytvořil spoustu soch, ale jedna z nich byla pro mne obzvlášť důležitá. Je to Velký posel, vzniklý z kmene obřího topolu, který stával v Praze na Kampě, v těsné blízkosti Karlova mostu. Dlouze jsem jej vydlabával a netušil, co si s ním počnu. Byl to Velký posel a já stále ještě nechápal to poselství. Teprve v roce 2006 jsem otevřel své srdce Pánu a teď tu stojím jako vyslanec Krále, který vysílá své vojsko. Stojím v kostele Sv.Antonína Paduánského, rozvráceném v roce 1950 Státní bezpečností a prosím, aby Pán tento prostor znovu posvětil a aby se národ český vrátil ke Kristu.
Čestmír Suška, 27.4.2012
